Žloutkové cukroví patří mezi tradiční vánoční recepty, které jsou zajímavé především svým jednoduchým složením a neobvyklým způsobem přípravy. Na rozdíl od klasického lineckého nebo máslového cukroví totiž do těsta nepřidávám vůbec žádnou mouku ani máslo. Používám pouze žloutky, moučkový cukr a malé množství amonia, kterému se také říká cukrářské droždí. Právě amonium pomáhá cukroví při pečení krásně naběhnout a vytvořit jeho typickou lehkou a křehkou strukturu. Těsto připravuji tak, že nejprve vyšlehám žloutky s částí cukru do husté světlé pěny a následně postupně zapracuji zbývající moučkový cukr. Hotové těsto rozvaluji na vále posypaném moučkovým cukrem, vykrajuji z něj různé tvary a pomalu peču při nižší teplotě. Cukroví by mělo zůstat pěkně světlé a během pečení se nafouknout. Na tomto receptu mám ráda také to, že se mohu obejít bez většího množství surovin a vytvořit jemné, sladké cukroví, které připomíná staré rodinné a cukrářské recepty. Z uvedeného množství připravím přibližně 40–50 kusů podle velikosti použitých vykrajovátek.
Co budu potřebovat
na žloutkové těsto:
4 žloutky
500 g moučkového cukru
½ lžičky amonia (cukrářského droždí)
na rozvalování:
moučkový cukr na podsypání pracovní plochy
[místo pro případné video z youtube]
Doba přípravy: cca 30 minut
Pečení: 130–140 °C, cca 10 minut
Obtížnost: Střední
Výsledné množství: cca 40–50 kusů
- Nejprve si připravím všechny potřebné suroviny. Odvážím 500 g moučkového cukru, připravím čtyři žloutky a půl lžičky amonia neboli cukrářského droždí. Část moučkového cukru si nechám zvlášť na podsypávání pracovní plochy. Dávám pozor, abych si amonium nespletla s klasickým droždím nebo kypřicím práškem, protože jde o jinou surovinu s odlišnými vlastnostmi. Připravím si také větší mísu, elektrický šlehač, stěrku, váleček a vykrajovátka.
- Vejce opatrně rozklepnu a oddělím žloutky od bílků. Do tohoto receptu potřebuji pouze čtyři žloutky, proto si bílky odložím do samostatné čisté nádoby a mohu je později využít například při přípravě sněhových pusinek. Při oddělování dávám pozor, aby se do žloutků nedostaly kousky skořápek. Žloutky vložím do větší mísy, ve které budu připravovat základ těsta. Pokud jsou žloutky velmi studené, mohu je nechat krátce povolit, aby se při šlehání lépe spojovaly s cukrem.
- Moučkový cukr rozdělím na dvě stejné části, tedy po 250 g. První polovinu budu šlehat přímo se žloutky a amoniem, druhou zapracuji až následně do vyšlehané pěny. Moučkový cukr před použitím proseji přes jemné sítko, abych odstranila případné hrudky. To je důležité především proto, že těsto neobsahuje mouku ani jiné suché suroviny, které by mohly pomoci hrudky rozptýlit. Jemný prosátý cukr se se žloutky lépe propojí a výsledná hmota bude rovnoměrnější.
- Ke čtyřem žloutkům přidám prvních 250 g moučkového cukru a půl lžičky amonia. Než začnu šlehat, suroviny krátce promíchám stěrkou nebo metlou, aby se cukr při spuštění elektrického šlehače nerozprášil po pracovní ploše. Amonium se snažím rovnoměrně rozptýlit v celé směsi. Jeho množství dodržuji přesně podle receptu, protože právě ono pomáhá cukroví při pečení naběhnout. Větší množství by mohlo způsobit příliš výraznou čpavkovou vůni a ovlivnit výslednou chuť.
- Žloutky s cukrem a amoniem začnu šlehat elektrickým šlehačem. Nejprve pracuji na nižší rychlost, aby se suroviny spojily, a potom rychlost postupně zvýším. Pokračuji, dokud nevznikne hustá, světlá a nadýchaná pěna. Během šlehání směs postupně zesvětlá, zvětší svůj objem a získá jemnější konzistenci. Průběžně stěrkou setřu hmotu ze stěn mísy, aby se všechen cukr rovnoměrně zapracoval. Tento krok neuspěchávám, protože správně vyšlehaný žloutkový základ je důležitý pro výslednou lehkost cukroví.
- Jakmile je žloutková pěna dostatečně hustá a světlá, začnu do ní postupně přidávat zbývajících 250 g moučkového cukru. Nepřisypávám ho najednou, ale rozděluji do několika menších dávek. Po každém přidání směs krátce promíchám, aby se cukr dobře zapracoval. Hmota začne postupně houstnout a bude stále obtížnější ji šlehat metlami. V této chvíli mohu přejít na pevnější stěrku nebo vařečku a pokračovat v ručním zpracování.
- Pokračuji v zapracovávání cukru, dokud se všechny suroviny nespojí do tužšího těsta. Na rozdíl od běžného máslového nebo lineckého těsta je tato hmota tvořená převážně moučkovým cukrem a žloutky, proto má odlišnou strukturu. Může být pevnější, hutnější a zpočátku i lehce lepivá. Snažím se ji propracovat tak, aby v ní nezůstávaly suché části cukru ani větší hrudky. Pokud se těsto lepí na ruce, pomohu si malým množstvím moučkového cukru na pracovní ploše, ale nepřidávám automaticky další velké množství cukru přímo do těsta.
- Hotové těsto přenesu na vál nebo čistou pracovní plochu, kterou předem lehce posypu moučkovým cukrem. Právě moučkový cukr používám na podsypávání místo běžné hladké mouky. Tato zásada je pro recept důležitá, protože původní těsto žádnou mouku neobsahuje a chci zachovat jeho charakteristickou strukturu. Cukru na podsypávání používám jen tolik, aby se hmota nepřilepovala k podložce a dala se pohodlně rozvalovat. Pokud se těsto výrazně lepí, raději ho krátce znovu zpracuji a teprve potom pokračuji.
- Pomocí válečku začnu těsto opatrně rozvalovat. Pracuji postupně a snažím se na něj netlačit příliš silně, aby se plát netrhal nebo se na některých místech zbytečně neztenčoval. Těsto mohu během rozvalování opatrně nadzvedávat a kontrolovat, zda se nepřichytilo ke spodní ploše. Pokud je potřeba, přidám malé množství moučkového cukru. V původním receptu není přesná tloušťka těsta uvedená, proto ji přizpůsobuji velikosti vykrajovátek a tomu, jak se těsto při práci chová. Důležité je vytvořit rovnoměrný plát, aby se jednotlivé kousky při pečení podobně nafoukly a propekly.
- Připravím si vykrajovátka s požadovanými tvary. Nejraději vybírám menší a nepříliš složité tvary, které se budou snadno přenášet na plech a při pečení dobře udrží svůj vzhled. Vykrajovátko vždy přitlačím kolmo k pracovní ploše, aby byly okraje čisté a pravidelné. Pokud se těsto na vykrajovátko lepí, mohu jeho okraj lehce poprášit moučkovým cukrem. Jednotlivé tvary vykrajuji co nejblíže k sobě, aby mi vznikalo co nejméně odřezků. Ty potom opatrně spojím a podle potřeby znovu rozválím.
- Vykrojené tvary opatrně přenáším na plech vyložený pečicím papírem. Pokud jsou některé kousky jemné a při přenášení se deformují, pomohu si tenkou cukrářskou stěrkou. Mezi jednotlivými tvary nechávám dostatečné rozestupy, protože během pečení vlivem amonia naběhnou a mohou mírně zvětšit svůj objem. Snažím se na jeden plech dávat podobně velké kousky, aby se rovnoměrně propekly. Pokud připravuji několik plechů, ukládám syrové cukroví na čistý a chladný plech, nikoliv na ještě horkou plochu po předchozím pečení.
- Troubu předehřeji na 130 °C. V původním receptu je uvedené rozmezí 130–140 °C a v samotném postupu pečení při 130 °C přibližně 10 minut, proto začínám na spodní hranici doporučené teploty. Druh ohřevu není v receptu výslovně uvedený, a proto se při první várce řídím vlastnostmi své trouby. Cílem je cukroví šetrně upéct tak, aby zůstalo světlé, postupně se nafouklo a zbytečně nehnědlo. Teplotu se nesnažím výrazně zvyšovat, protože vyšší žár by mohl způsobit příliš rychlé zabarvení povrchu.
- Plech s připraveným cukrovím vložím do předehřáté trouby a peču přibližně 10 minut. Během pečení sleduji, jak jednotlivé kousky postupně nabývají na objemu. Amonium se při zahřívání rozkládá a uvolněné plyny pomáhají vytvořit lehkou a křehkou strukturu. Při tomto procesu může být z trouby cítit typický čpavkový zápach. To je při použití amonia běžné, proto během pečení zajistím dobré větrání kuchyně. Důležité je, aby se cukroví dostatečně propeklo a po dokončení v něm nezůstávala výrazná čpavková vůně nebo pachuť.
- Ke konci pečení zkontroluji vzhled cukroví. Jednotlivé kousky by měly být pěkně nafouknuté a na povrchu světlé. Nečekám, až získají výrazně zlatavou nebo hnědou barvu, protože právě jejich světlý vzhled je pro tento recept typický. Současně ale dávám pozor, aby nebyly uvnitř syrové nebo vlhké. Pokud jsou kousky větší či silnější, mohou potřebovat o něco delší pečení. Hotovost posuzuji podle jejich zpevnění, suchého povrchu a také podle toho, zda po dostatečném vychladnutí nemají zbytkovou čpavkovou vůni. Pokud by vůně přetrvávala, cukroví nepodávám.
- Jakmile je cukroví upečené, vytáhnu plech z trouby a nechám jednotlivé kousky krátce odpočívat. Bezprostředně po vytažení mohou být velmi jemné a křehké, proto s nimi zbytečně nemanipuluji. Jakmile trochu zpevní, opatrně je přenesu na rovnou plochu nebo mřížku a nechám úplně vychladnout. Při přenášení používám podle potřeby tenkou stěrku, abych nepoškodila nafouknutou strukturu. Stejným způsobem upeču také zbývající těsto. Pokud peču více várek, průběžně kontroluji teplotu trouby i vzhled hotových kousků.
- Úplně vychladlé žloutkové cukroví opatrně ukládám do čisté, suché a dobře uzavíratelné krabice. Jednotlivé vrstvy mohu oddělit pečicím papírem, aby se křehké kousky při manipulaci nepolámaly. Uchovávám je na suchém místě, protože vyšší vlhkost by mohla ovlivnit jejich strukturu. Hotové cukroví má být lehké, pěkně nafouknuté a příjemně křehké. Díky jednoduchému složení a jemné sladké chuti se dobře hodí jako součást tradičního vánočního cukroví. Při podávání s ním zacházím opatrně, protože jeho nafouknutá struktura může být poměrně lámavá.
Tip





Žádné komentáře